Na konci Ohio Ave vlevo. Stoupám do pedálů a držím 36kmh na rovince. Jako obvykle se vztekám s dírama velikosti jednoho Favoritu, trpím s kotoučovkama, když dobržďuju na všech(!) křižovatkách na červenou. Smart city Long Beach!
Úplně dneska kašlu na pěšinku pro pěší na kraji mostu. Za mostem to krosim suverénně napříč přes mítnicí, čtyři pruhy tam a čtyři zpět. Je to jako nějaká únikovka anebo Perský princ v podání starého PC 486. Vžum, auto přede mnou. Šup za nim, bacha, zvedá se další závora, ještě mám čas, teď zastavit, tyvole o fous ...
Rockaway je malebný městečko. Asi tak jako pražské Jižní město. Taky takový bezva paneláky tady. K mému velkému překvapení najíždím na pobřežní panelku ... ale pozóóór! Spáry jsou krásně vyasfaltované, je to hladký jak zrcadlo. Jemně mrholí, teplota je ideální, motory ve stehnech můžou běžet naplno a budou se dobře chladit. Přidávám na 42kmh a držím to dalších 10 kilometrů pobřežní dálnice pro cyklisty. Tohle byla fantastická jízda, občas přerušovaná jen vstupem na pláž pro dvounožce. Připomíná mi to cestu na pobřeží severního moře. Bikers’ highway panelka! A Favorit neslyšně letí a já si užívám ten svist.
A do háje! Zapomněl jsem imbus a montpáky! Od domova už 20 kilometrů. Vracet se nebudu. Ale bude to prima dojít pěšky s kolem na zádech, pravděpodobně bos, protože v těch křápech na kufry se fakt chodit nedá ... Příště více myslet než si vypnu mozek a pošlu sílu do šlapek. Na konci tohoto ostrova se v mém perimetru ukáže Manhattan. Na horizontu, vzdušně tak 20 km, je rozhodnuto. Dneska tam dojedu a budu rychlejší než vlak. No jako doma v závodech s City Elephant! Hnusný předměstí Brooklynu letím v závodnim tempu. Díry v 30 plášti Strada Bianca na karbonové obruči Campagnolo se už nebojím. Jedno kolo prý za 60 tisíc ... Párkrát zakufruju, když vylítnu z nepříliš udržovaný cyklostezky. A jsme tady, pár stovek metrů před Brooklyn bridge směrem na Manhattan.
Nájezd na most pro cyklisty netrefím. Věnuju se zjevně zfetovanýmu bikerovi, co na všechny křižovatky přede mnou vletí na červenou. Objede celou křižovatku v kruhu kolem dokola před maskama brzdících SUV, aby pak zvolil přímý směr a pokračoval na další křižovatku, kde se situace opakuje. Ještě že už jsem na mostě, on pokračoval v jízdím pruhu pro auta. Já tedy volím cyklostezku. Jet se tu nedá. Turisté přepadávají přes bílou čáru uprostřed chodníčku na stranu cyklistů. Ti zkušenější tady mají různé houkačky, alarmy, píštaly, sirény. A neváhají to trvale používat.
Brooklyn Bridge. A určitě mi nikdo nevymluví, že první, minimálně ten novodobý Favorit na něm je ten, co na něm je ten, co jsem já. Fotím to svítivě červený kolo s pozadím hnědého mostního pilíře a věžáky Manhattanu na obzoru. Pirelli by koukal! Pak se protlačím na manhattanskou stranu turisty přetíženého chodníčku a s trouchou únavy protnu město po hodně špatných, zelených bike paths, co na ně furt lezou pěšáci, až k železniční stanici Penn Station. Odtud vlakem tam, odkud jsem přijel. 43 kilometrů za 1:43. Takhle bych se plazit od nás ze vsi do centra Prahy do práce nechtěl. O dva kilometry méně mám v lepší dny i za 1:13. Favorit ale nezklamal. Co nejdřív mu nakoupím mazání na řetěz.
