Tomáš Šebek
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2087x
Seznam rubrik
Tomáš Šebek
Na Favoritu Manhattan kolem do kola (explore NYC by Favorit F1, chapter #3)
Chci jízdenku na kolo, strejdo! Pokladní na stanici Long Beach nechápe a furt dokola mluví o bike permit. Nechci permici! Chci jednorázovou jízdenku do centra NY, chápeš?!
Tomáš Šebek
Na americký cyklostezce na kole pod pokutou $250! (explore NYC by Favorit F1, chapter #2)
Dálnici na kole? Big thanks & fuck you! Dnes jsem chytřejší. Dnes jsem víc než chirurg! Long Beach opouštím přes Island Park na sousední, vlastní Long Island. Intervalový tréning z červené na čevenou po 200 metrech pokračuje ...
Tomáš Šebek
Na kole po dálnici! (explore NYC by Favorit F1, chapter #1)
Já si říkal, nevjížděj tam! Vybočit jedinou silnicí z východního cípu Long Beach mimo ostrov samozřejmě lze. Po dálnici. Na Favoritu F1, co narvaným americkým kárám fakt nestačí. Speed limit 55 nepřesáhnu, to je mi teď už jasný ..
Tomáš Šebek
Z Long Beach na Manhattan (explore NYC by Favorit F1, chapter #4)
Na konci Ohio Ave vlevo. Stoupám do pedálů a držím 36kmh na rovince. Jako obvykle se vztekám s dírama velikosti jednoho Favoritu, trpím s kotoučovkama, když dobržďuju na všech(!) křižovatkách na červenou. Smart city Long Beach!
Tomáš Šebek
Afghánistán, mise 2, den 23: Bezesné noci
Ratatatatatatata, ratata ... tata, bum, bum ... 6:09 budíček. Po hodině spánku. Nejdřív štěkající kalachy. Pak kulometná palba. Následuje několik výbuchů. Ne, dneska neslaví. Tohle trvá tři minuty, a to je podezřele dlouho.
Tomáš Šebek
Afghánistán, mise 2, den 13: Je jaro a budí se mi hlavy
Jsem desetiletej kluk. Chodím, běhám, mluvím, umím počítat. Mám paměť. Někde uvnitř mě je moje já. Uvědomuju si sebe sama. Jmenuju se Rahmudin. Běžím po ulici. Auto. Rána do hlavy. Pouštím draka z ruky...
Tomáš Šebek
Afghánistán, mise 2, den 3: Z letiště rovnou do břicha a pak do hlavy
Už jsem zase v Kundúzu a začínám psát čtvrtý díl nekonečného příběhu na cestách s Lékaři bez hranic.
Tomáš Šebek
Výbuch bude v pět! Afghánistán, den 13.
Rána jako blázen. A docela blízko. Jako když se u nás doma střílí v lomu. Poslouchám do ticha. Začínají sirény, policajti a hasiči. Čekám na telefon z nemocnice. Terénní koordinátor už zběsile telefonuje. Potkám ho za pár minut na schodech. „Tak co? Nějaký raněný?“ „Ne. IED (improvised explosive device / podomácku vyrobená výbušnina) na západním cípu města, nikdo zraněnej.“ Víc mě nezajímá, to není práce pro mě. Ještě přijde hromadná esemeska s hlášením. Ale tak jako při zemětřesení na Haiti, cvičně si zabalím baťůžek se základními věcmi, penězi a doklady. Je to takové mentální cvičení. A pak už na to zase zapomenu. Střelba a výbuchy sem prostě zatím patří. Poslední mezinárodní vojenské jednotky odtud odjely před týdnem. Němci.
Tomáš Šebek
Půlnoční trepanace lebky, Afghánistán, den 12.
Nemám rád klidná období. Znamená to, že se něco chystá. Tři ze čtyř postelí na JIPu jsou volné, skoro 10 volných je pak na oddělení čítajícím celkem 60 lůžek. Doktoři na pohotovosti koukají do zdi, v nemocnici se nehne ani molekula vzduchu... Je jasné, že přijde strašlivý masakr!
Tomáš Šebek
Mezi půlky ti granát zastrčím …, Afgánistán, den 7.
To není nápěv hardcorové startup kapely. To je realita dnešního rána. Když jsem dorazil do nemocnice, a tentokrát jsme dost spěchali, už je na sále. Na místě pravé kyčle má díru jako vrata, která vedou do břicha. Sotva břicho otevřu, valí se vlny tmavé, žilní krve.
Tomáš Šebek
Tohle není pohádka ..., Afgánistán, den 6.
Zakázali tady motorky. Proto je relativně klid, říkají všichni. Je fakt, že v noci mě zatím nikdo moc nebudil. Zakázali je proto, že se z nich prováděly cílené atentáty. Jeden řídí, druhý střílí na cíl, většinou velice přesně. Policajti ty motorky v Kundúzu zrekvírovali do jediné...
Tomáš Šebek
Píchal jsem do srdce ..., Afgánistán, den 5.
Řekněme, že jsem dnes zažil ještě bezprostřednější pocit zachráněného života než obvykle. Je mu čtrnáct a přišel s prostřeleným srdcem asi. Ale popořádku...
Tomáš Šebek
Dneska máme lidský játra, Afgánistán, den 3.
Otevírám břicho. Od příjmu na sál asi 7 minut, včetně rentgenu, sona, odběrů a kanyly. Tak to jsem nikde neviděl. V břiše za minutu. Když není z čeho, prostě to nekrvácí. Do bot mi crčí panáky tmavé krve. Nic než krev. Zřejmě všechna, co jí tenhle třicetiletý borec má, je teď mezi střevními kličkami. Do toho všude srůsty z předchozí laparotomie. Bude to z jater, myslím si. A pak mi trvá dalších minimálně 10 minut, než se k nim přes nekonečné srůsty dostanu...
Tomáš Šebek
Mapa bombových útoků a přelet do Kundúz, Afgánistán, den 2.
Noc nebyla dobrá. Pod oknem přecházel hlídač. Budil mě. V dálce zněla občasná střelba. Ve dvě ráno jsem byl vzhůru úplně. Dostal jsem totální stíhu, že bude zemětřesení. Nevím proč. Asi jsem si před spaním četl zprávy. Dvakrát za sebou se země třásla u sousedů v Pákistánu. Otevřel jsem si dveře. To jediné jsem si zapamatoval v rámci prevence a včasného útěku. Ten betonový strop nade mnou mě štve...
Tomáš Šebek
Kábul a přivítání od Šeherezády, Afgánistán, den 1.
Když po celodenním půstu večer luxuju původně narvanou lednici a, i když čůrkem, dávám si v koupelně teplou sprchu (!), říkám si, jestli jsem na nějaké dovolené, řekněme někde na privátě v Chorvatsku. A když si po roce a půl peru v umyvadle spodky (chápejte, naposledy jsem si je sám a ručně pral na druhé haitské misi, ne že si beru čisté prádlo jen jednou za osmnáct měsíců) a dívám se na sebe do zrcadla, připadám si s těmi fousy víc jako Afghánec než všichni ti Afghánci kolem mě! Tak jsem v Kábulu, nebo co?
Tomáš Šebek
Afgánistán, den 0, začínáme ...
Tak jo. Sedim v Istambulu na letišti, je půl třetí ráno a mně už je všechno jedno. Měl bych si prohlížet svoje nový sousedy, co je vysypou jako mně, ale únavný už je jen udržet víka trochu votevřený směrem k letadlu, aby neuletělo beze mě. Odpolední strach, stres, výčitky a stesky vystřídalo totální tupo. Tělo potřebuje odpočívat a je mu šumák, co si o tom myslí mozek.
Tomáš Šebek
Haiti - 62. den (Transplantace kůže)
[8.12. 2010] Koumon ou ye? Začínam mít problém popisovat svoje každodenní zážitky. STOP. Fakt mi to pomalu splývá. STOP. Už to jsou jen vteřiny, který si z hodin ve dne strávených pamatuju. STOP. Sju-Tian-Goš (podprsenka), zdraví mě Chica. STOP. Ta venkovní sprcha v prosincový noci fakt studí. STOP. Ten tureckej hajzl už me fakt sere. STOP. A to vedro na chcípnutí v kontejnerovym operačnim sále taky. STOP. Chlapík po operaci mozku mě dneska pozdravil. STOP. A zapomněl jsem pochválit instrumentářku, která mi asistencí nad chirurga pomohla z toho břišního maléru předevčírem. STOP.
Tomáš Šebek
Haiti - 63. den (Dočkal jsem se císaře)
[9.12. 2010] Koumon ou ye? Kdo si počká, ten se dočká. Dneska jsem se dočkal toho, nač jsem od začátku čekal. Dneska jsem završil svoji gynekologickou minizkušenost. Dneska jsem porodil dva zdravý kluky cestou, kudy chodí císaři. Dneska jsem sám udělal dva císařský řezy. A dneska jsem si taky uvědomil, jak moc jsem si kolem sebe zvyknul na lidi od Lékařů bez hranic. Jak je mám rád, jejich humor a jak mi budou scházet. Zkusim vymyslet, jak otevřít misi u nás v nemocnici v lese ...
Tomáš Šebek
Haiti - 54. den (Tyvole, operoval jsem mozek!)
[30.11. 2010] Koumon ou ye? Včera jsem tak přemejšlel, co asi dneska ukážu chlapíkům z Český televize. Aby to bylo průřezový. Aby tam bylo všechno z práce Lékařů bez hranic tady v Leogane. Večer to za mě vyřešila madam náhoda. Připravila nám na dnešek komplikovanou zlomeninu stehenní kosti i střelný poradnění. Ještě v osm ráno jsem ale netušil, že za pár hodin budu poprvý ve svym životě operovat mozek! Tohle nevymyslí ani nejlepší scénárista ...
Tomáš Šebek
Český sen se může splnit každému, apokalypsa se nekoná ...
Bonjou a tout moun, m santim kontan e m rekonesan anvè nou pou tout sa ke nou fè pou mwen ak tout fanmi'm, kote nou ban' m opòtinite pou 'm rantre nan yon gro Inivèsite konsa, kote m pat jan'm imajine ni reve yon bagay konsa. Pou tèt sa, map pwofite ti moman si la pou remèsye nou nan yon fason trè spesial. Kidonk, map garanti nou ke map rive Doktè a kan menm kòm jan nou gen pou'n edem nan. Map swete'n yon jwayez Nwèl ak yon Bòn ane.
Tomáš Šebek
Kde vychladíš pivo i na přímém slunci?
Ahoj Lenko! Dneska jsem Tě potkal poprvý. Aniž bych já cokoliv věděl o Tobě, Ty mě znáš z blogu. Vy ostatní už dál nečtěte! Řádky dál jsou asi starej škvár ... A pokud přece snad, laskavý čtenář Ti, Lenko, doufám odpustí, že jsem se díky Tobě ještě v retrospektivě na skok dostal do země, kde se pivo vychladí i na přímym slunci. Do Irska, voe.
Tomáš Šebek
Na Haiti sněží!
"Ahojč!", zahlásí Lyonel. A skočí mi do náručí jako dítě. Ahoj, tyve! Okolo stojící spoluobčané moc nechápou. Ale když tady na pražskym letišti nikdo nikoho nežere, tak ať si dělaj co chtěj ... Lyonel má džíny a bundu. Tak to jsem si voddechl. Ale jeho žena Valerie má kraťasy, tičko a na nohách žabky. Dvouletej Junior nemlich to samý. O-ou! Je 24. října, venku už pár dní totální inverze, 8 stupňů nad nulou. Tak zase už: banik, pičo!
Tomáš Šebek
Konec - kapitola třetí a poslední
Když procházim odpolední nemocnicí, odhytne mě Franz z rehabilitace. Řiká, že jsem se vykašlal na posledního pacienta. Hovno, dušuju se. A že v žádnym případě ne a že musim na sál a pořešit další věci. Znovu mě teda ujišťuje, že prostě musim (!) zajít do spojenýho království fyzioterapie a rehabilitace. Až pak mi to dochází, ale stejně hraju blbýho, abych mu to nezkazil. A tak se loučíme s tím, že tam do hodiny dorazim. Minulej rok se se mnou loučili až obřadně. Cosyk mi četli ve francouzštině a pak jsem od nich dostal takový pěkný psaní, jakože to bylo fajn a že doufaj, že zase přijedu. Bylo to dojemný až do momentu, než si Franz řekl o moje hodinky. Ale to k tomu tady prostě patří. Tak jsem mu je nechal.
Tomáš Šebek
Konec - kapitola druhá
No, a je to zase tady. Konec mise. Ráno jsem se nasnídal, přes den byl v nemocnici a večer ten měsíc utekl tak, že abych si už zabalil. Netěšit se domů, zůstal bych. Máme v jídelně takovou tabuli, kam se píšou jména těch, kteří přijíždějí a odjíždějí. Pár dní předem jsem tam marně hledal to svoje, zatímco ostatní už tam byli dopředu napsaní. Sice jsem si s Hervem potvrdil datum odjezdu měsíc dopředu, on má tuhle veledůležitou agendu na starosti, ale přece jenom má člověk obavy, že? To neni jako si koupit letenku z Prahy do Paříže. Jste v rukách ostatních, na konci světa a bez kreditky ...
Tomáš Šebek
Konec - kapitola první
Vlítli mu do baráku. A ať jim dá všechny svoje prachy a klíčky od auta. Měří sice ke dvoum metrům, ale proti pistoli se blbě argumentuje. Dal jim oboje před očima svý ženy a dětí. Pak mu řekli, ať si do auta taky nastoupí. Věděl, že to znamená jedině únos. Proto odmítnul. Dvakrát mu střelili do hrudníku a odjeli. Jen tak mimochodem nám tenhle příběh vypráví náš haiťanskej anesteziolog v pauze mezi dvěma operacema. Koukám na něj jak u vytržení. Prej mu jenom prostřelili obě plíce ...! Měsíc si poležel v jiný a pak šel znovu pracovat do naší nemocnice ... I tohle je Haiti, voe. Nevybírá si.
| předchozí | 1 2 | další |
