Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Afghánistán, mise 2, den 3: Z letiště rovnou do břicha a pak do hlavy

Už jsem zase v Kundúzu a začínám psát čtvrtý díl nekonečného příběhu na cestách s Lékaři bez hranic.

Včerejší letiště v Kábulu bylo zábavný. Ranní informace, abych byl na bráně základny v 7:30, zněla poměrně pozitivně ve prospěch letu do Kundúzu. Když mě během pěti minut odvezli na letiště, aktuální informace byla, že odjíždíme v 9:00. To už bylo hůř. Teplota těsně nad nulou, sněží, já ve dvou tričkách a žádná vyhlídka, že by nás pustili dál než na promrzlej dvorek.

BeechCraft je obvyklý létající stroj, kterým Lékaři bez hranic v Afghánistánu lítají. Přijíždíme k hangáru, házíme bágly do nákladního prostoru, sedáme do na kost vymrzlýho stroje a spolu se Sany, která je něco jako ředitelka logistiků, vyhlížíme dva borce, co to mají pilotovat. Jeden se nám excelentní angličtinou představí jako kapitán, druhý excelentní irštinou v kostce shrne, že když tohle letadlo spadne a navíc v Afghánistánu, tak ty dejchací masky už ani nejsou potřeba. Startujeme, ohřejváme, rolujeme ze stojánky na vyčkávací, rolujeme zpátky, vypínáme motory, fuck off, guys, viditelnost nízká, budeme čekat …

Ve dvě odpoledne přestává sněžit, smetákama se vomete letadlo, angličtina, irština, rolujeme a překvapivý start!

V Kundúzu přistáváme asi v půl čtvrtý. Odbavení je boží, rovnou na ploše sedáme do auta, kochám se svěží zelenou trávou, která roste přímo na jinak zcela vyprahlých písečných dunách. Občas vidím bíle kvetoucí jabloně, pár zemědělců už něco hnípe v zemi. Jaro je tady … A pak mi v kapse někde za značkou Kundúz zazvoní telefon.

Nazdar, tady je doktor Safi, to je Stevenson? Ne, to je Tomáš, právě jsme si na letišti předali telefon. No, tak to je prima, nazdar, tak přijeď do nemocnice, máme tady jedno zastřelený břicho. A potřebujete mě? Právě jedu na základnu … Jo. Klap. Omlouvám se posádce, že si uděláme zajížďku, a z letiště padám rovnou do břicha. Lepší nástup na misi jsem si nemohl přát a to myslím vážně. Nesnáším formální představování snad ještě víc než loučení.

Chlap to koupil jednou, vstřel je v epigastriu nad žaludkem, FAST (rychlý ultrazvukový test, který ověřuje přítomnost krve okolo srdce) negativní, stabilní, břicho měkký. Trochu váhám, ale indikace tu je. Prosím ještě udělat rentgenový snímek hrudníku a břicha a jdu objevit novou polohu sálů, který tady od minula vybudovali. Cestou potkávám známé tváře. Smějeme se, nepodávají mi jen ruku, ale chovají se ke mně jak k příteli. Tom, jeden z nás, to je fajn, žes zas přijel. Tohle mám na druhých misích rád, tyhle návraty. Rentgen podle střepin napovídá, že střela šla tangenciálně a skončila někde mimo břišní dutinu. Na CT kromě hlavy tady můžu zapomenout, šumivý ultrazvuk je mi taky k prdu. Udělám alespoň minilaparotomii, zkontroluju vnitřek, zašiju, vyjmu pár dostupných střepin, drén a za pár minut je hotovo.

Fajn. Tak že bych si šel vybalit? Koncem výkonu přichází ta suchá zpráva z emergency, že přijímáme dítě s dírou do hlavy. Tak ne, ještě si nepudu vybalit.

Holím mu hlavu a znovu a znovu mě štve, proč tyhle děti? Zvenku to nevypadá dramaticky, taková malá kožní ranka vlevo na čele směrem k temeni. Když to ale zlehka prohmatávám, je tam místo kosti houba, která přesně odpovídá tomu, co jsem viděl na CT. Je to blíž střední čáře, než jsem čekal. Tam se bojím žilního splavu. Otevřít ho a máme tu operaci v cukuletu hotovou … Místo standardního řezu od temene dolů po hlavě přes místo imprese, jak nás to učili neurochirurgové v Kolíně nad Rýnem, volím sofistikovanější lalok, protože se sem a na tento typ zlomeniny prostě hodí.

Když lalok s galeou odklopím, mezi úlomky kostí leží měkké obláčky mozkový tkáně. Víc, než jsem kdy u jiných svých pacientů viděl. Opatrně vyjímám úlomek, který je do mozku nejvíce zabořený, a pak hledám strategii, jak vypáčit ven ten vpáčený zbytek, abych neudělal větší paseku, než která se odehrála během nehody. Dělat trepanační návrty se mi s manuální vrtačkou dneska moc nechce.

Nakonec úspěšně vypáčím všechny úlomky, naložím do fyziologickýho roztoku pro pozdější použití, a jímám se zkoumat díru do mozkové tkáně, která ústí asi 5 centimetry roztrženou tvrdou mozkovou plenou. Dost to difuzně krvácí, poslední hemoglobin toho kluka byl děsně nízký a krev nemáme aktuálně žádnou. Ale jsem trpělivej, někdy je lepší sušit a počkat.

Vyplachuju mozek žanetou, takovou velkou stříkačkou. To dělám od dob mý první kraniotomie na Haiti. Vypadá to brutálně, ale přesto je to hodně šetrný k mozkové tkáni. Víc se v tom nehrabu, pořád mi ještě zůstala posvátná bázeň před orgánem, kde sídlí člověk. Přemýšlím, jestli tam ty volné kostěné úlomky vrátím. Bojím se jistě příchozího otoku mozku a nerad bych mu bránil v místě, kde to bude vadit míň než tam, kde jsou na prodloužený míše centra pro dýchání.

Nakonec se rozhodnu čtyři největší kousky kosti opracovat téměř do kulata a vložim je na plenu volně jako knoflíky. Normálně je ještě provrtám a přišiju k okrajům zdravé lebeční kosti. Přes ně už jen hermeticky sešiju kůži. Celý to končím do hodiny. Jsem rychlejší, přesnější, mám to víc promyšlené i technicky vymakané. Ale ne proto, že bych byl šikovnej anebo talent. Bill Gates je jedním z nejlepších proto, že naprogramoval víc jak 10.000 hodin. Praktikovat. To nás dělá lepšími. Loučím se, jedu na základnu, do jedný v noci vybaluju, sprchuju prachem totálně slepený vlasy, snídám, obědvám, večeřím a piju za posledních 24 hodin najednou. A spim.

Autor: Tomáš Šebek | pondělí 3.8.2015 6:00 | karma článku: 20,83 | přečteno: 1465x
  • Další články autora

Tomáš Šebek

Na Favoritu Manhattan kolem do kola (explore NYC by Favorit F1, chapter #3)

Chci jízdenku na kolo, strejdo! Pokladní na stanici Long Beach nechápe a furt dokola mluví o bike permit. Nechci permici! Chci jednorázovou jízdenku do centra NY, chápeš?!

19.6.2018 v 12:43 | Karma: 14,96 | Přečteno: 643x | Diskuse| Sport

Tomáš Šebek

Na americký cyklostezce na kole pod pokutou $250! (explore NYC by Favorit F1, chapter #2)

Dálnici na kole? Big thanks & fuck you! Dnes jsem chytřejší. Dnes jsem víc než chirurg! Long Beach opouštím přes Island Park na sousední, vlastní Long Island. Intervalový tréning z červené na čevenou po 200 metrech pokračuje ...

16.6.2018 v 18:28 | Karma: 12,88 | Přečteno: 836x | Diskuse| Sport

Tomáš Šebek

Na kole po dálnici! (explore NYC by Favorit F1, chapter #1)

Já si říkal, nevjížděj tam! Vybočit jedinou silnicí z východního cípu Long Beach mimo ostrov samozřejmě lze. Po dálnici. Na Favoritu F1, co narvaným americkým kárám fakt nestačí. Speed limit 55 nepřesáhnu, to je mi teď už jasný ..

14.6.2018 v 5:31 | Karma: 23,35 | Přečteno: 926x | Diskuse| Cestování

Tomáš Šebek

Z Long Beach na Manhattan (explore NYC by Favorit F1, chapter #4)

Na konci Ohio Ave vlevo. Stoupám do pedálů a držím 36kmh na rovince. Jako obvykle se vztekám s dírama velikosti jednoho Favoritu, trpím s kotoučovkama, když dobržďuju na všech(!) křižovatkách na červenou. Smart city Long Beach!

12.6.2018 v 5:50 | Karma: 15,42 | Přečteno: 567x | Diskuse| Sport

Tomáš Šebek

Afghánistán, mise 2, den 23: Bezesné noci

Ratatatatatatata, ratata ... tata, bum, bum ... 6:09 budíček. Po hodině spánku. Nejdřív štěkající kalachy. Pak kulometná palba. Následuje několik výbuchů. Ne, dneska neslaví. Tohle trvá tři minuty, a to je podezřele dlouho.

2.11.2015 v 9:00 | Karma: 18,50 | Přečteno: 1917x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Afghánistán, mise 2, den 13: Je jaro a budí se mi hlavy

Jsem desetiletej kluk. Chodím, běhám, mluvím, umím počítat. Mám paměť. Někde uvnitř mě je moje já. Uvědomuju si sebe sama. Jmenuju se Rahmudin. Běžím po ulici. Auto. Rána do hlavy. Pouštím draka z ruky...

6.8.2015 v 8:00 | Karma: 20,61 | Přečteno: 1308x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Výbuch bude v pět! Afghánistán, den 13.

Rána jako blázen. A docela blízko. Jako když se u nás doma střílí v lomu. Poslouchám do ticha. Začínají sirény, policajti a hasiči. Čekám na telefon z nemocnice. Terénní koordinátor už zběsile telefonuje. Potkám ho za pár minut na schodech. „Tak co? Nějaký raněný?“ „Ne. IED (improvised explosive device / podomácku vyrobená výbušnina) na západním cípu města, nikdo zraněnej.“ Víc mě nezajímá, to není práce pro mě. Ještě přijde hromadná esemeska s hlášením. Ale tak jako při zemětřesení na Haiti, cvičně si zabalím baťůžek se základními věcmi, penězi a doklady. Je to takové mentální cvičení. A pak už na to zase zapomenu. Střelba a výbuchy sem prostě zatím patří. Poslední mezinárodní vojenské jednotky odtud odjely před týdnem. Němci.

19.1.2014 v 8:50 | Karma: 16,41 | Přečteno: 1848x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Půlnoční trepanace lebky, Afghánistán, den 12.

Nemám rád klidná období. Znamená to, že se něco chystá. Tři ze čtyř postelí na JIPu jsou volné, skoro 10 volných je pak na oddělení čítajícím celkem 60 lůžek. Doktoři na pohotovosti koukají do zdi, v nemocnici se nehne ani molekula vzduchu... Je jasné, že přijde strašlivý masakr!

18.12.2013 v 11:45 | Karma: 24,55 | Přečteno: 2788x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Mezi půlky ti granát zastrčím …, Afgánistán, den 7.

To není nápěv hardcorové startup kapely. To je realita dnešního rána. Když jsem dorazil do nemocnice, a tentokrát jsme dost spěchali, už je na sále. Na místě pravé kyčle má díru jako vrata, která vedou do břicha. Sotva břicho otevřu, valí se vlny tmavé, žilní krve.

12.12.2013 v 9:04 | Karma: 25,78 | Přečteno: 3077x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Tohle není pohádka ..., Afgánistán, den 6.

Zakázali tady motorky. Proto je relativně klid, říkají všichni. Je fakt, že v noci mě zatím nikdo moc nebudil. Zakázali je proto, že se z nich prováděly cílené atentáty. Jeden řídí, druhý střílí na cíl, většinou velice přesně. Policajti ty motorky v Kundúzu zrekvírovali do jediné...

10.12.2013 v 7:00 | Karma: 16,13 | Přečteno: 1620x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Píchal jsem do srdce ..., Afgánistán, den 5.

Řekněme, že jsem dnes zažil ještě bezprostřednější pocit zachráněného života než obvykle. Je mu čtrnáct a přišel s prostřeleným srdcem asi. Ale popořádku...

8.12.2013 v 8:31 | Karma: 20,94 | Přečteno: 2195x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Dneska máme lidský játra, Afgánistán, den 3.

Otevírám břicho. Od příjmu na sál asi 7 minut, včetně rentgenu, sona, odběrů a kanyly. Tak to jsem nikde neviděl. V břiše za minutu. Když není z čeho, prostě to nekrvácí. Do bot mi crčí panáky tmavé krve. Nic než krev. Zřejmě všechna, co jí tenhle třicetiletý borec má, je teď mezi střevními kličkami. Do toho všude srůsty z předchozí laparotomie. Bude to z jater, myslím si. A pak mi trvá dalších minimálně 10 minut, než se k nim přes nekonečné srůsty dostanu...

7.12.2013 v 7:41 | Karma: 23,19 | Přečteno: 2763x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Mapa bombových útoků a přelet do Kundúz, Afgánistán, den 2.

Noc nebyla dobrá. Pod oknem přecházel hlídač. Budil mě. V dálce zněla občasná střelba. Ve dvě ráno jsem byl vzhůru úplně. Dostal jsem totální stíhu, že bude zemětřesení. Nevím proč. Asi jsem si před spaním četl zprávy. Dvakrát za sebou se země třásla u sousedů v Pákistánu. Otevřel jsem si dveře. To jediné jsem si zapamatoval v rámci prevence a včasného útěku. Ten betonový strop nade mnou mě štve...

6.12.2013 v 9:58 | Karma: 16,36 | Přečteno: 1551x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Kábul a přivítání od Šeherezády, Afgánistán, den 1.

Když po celodenním půstu večer luxuju původně narvanou lednici a, i když čůrkem, dávám si v koupelně teplou sprchu (!), říkám si, jestli jsem na nějaké dovolené, řekněme někde na privátě v Chorvatsku. A když si po roce a půl peru v umyvadle spodky (chápejte, naposledy jsem si je sám a ručně pral na druhé haitské misi, ne že si beru čisté prádlo jen jednou za osmnáct měsíců) a dívám se na sebe do zrcadla, připadám si s těmi fousy víc jako Afghánec než všichni ti Afghánci kolem mě! Tak jsem v Kábulu, nebo co?

5.12.2013 v 11:53 | Karma: 16,88 | Přečteno: 1705x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Afgánistán, den 0, začínáme ...

Tak jo. Sedim v Istambulu na letišti, je půl třetí ráno a mně už je všechno jedno. Měl bych si prohlížet svoje nový sousedy, co je vysypou jako mně, ale únavný už je jen udržet víka trochu votevřený směrem k letadlu, aby neuletělo beze mě. Odpolední strach, stres, výčitky a stesky vystřídalo totální tupo. Tělo potřebuje odpočívat a je mu šumák, co si o tom myslí mozek.

7.10.2013 v 20:13 | Karma: 13,45 | Přečteno: 1810x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Haiti - 62. den (Transplantace kůže)

[8.12. 2010] Koumon ou ye? Začínam mít problém popisovat svoje každodenní zážitky. STOP. Fakt mi to pomalu splývá. STOP. Už to jsou jen vteřiny, který si z hodin ve dne strávených pamatuju. STOP. Sju-Tian-Goš (podprsenka), zdraví mě Chica. STOP. Ta venkovní sprcha v prosincový noci fakt studí. STOP. Ten tureckej hajzl už me fakt sere. STOP. A to vedro na chcípnutí v kontejnerovym operačnim sále taky. STOP. Chlapík po operaci mozku mě dneska pozdravil. STOP. A zapomněl jsem pochválit instrumentářku, která mi asistencí nad chirurga pomohla z toho břišního maléru předevčírem. STOP.

17.1.2013 v 13:30 | Karma: 14,19 | Přečteno: 1222x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Haiti - 63. den (Dočkal jsem se císaře)

[9.12. 2010] Koumon ou ye? Kdo si počká, ten se dočká. Dneska jsem se dočkal toho, nač jsem od začátku čekal. Dneska jsem završil svoji gynekologickou minizkušenost. Dneska jsem porodil dva zdravý kluky cestou, kudy chodí císaři. Dneska jsem sám udělal dva císařský řezy. A dneska jsem si taky uvědomil, jak moc jsem si kolem sebe zvyknul na lidi od Lékařů bez hranic. Jak je mám rád, jejich humor a jak mi budou scházet. Zkusim vymyslet, jak otevřít misi u nás v nemocnici v lese ...

15.1.2013 v 7:00 | Karma: 15,86 | Přečteno: 1543x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Haiti - 54. den (Tyvole, operoval jsem mozek!)

[30.11. 2010] Koumon ou ye? Včera jsem tak přemejšlel, co asi dneska ukážu chlapíkům z Český televize. Aby to bylo průřezový. Aby tam bylo všechno z práce Lékařů bez hranic tady v Leogane. Večer to za mě vyřešila madam náhoda. Připravila nám na dnešek komplikovanou zlomeninu stehenní kosti i střelný poradnění. Ještě v osm ráno jsem ale netušil, že za pár hodin budu poprvý ve svym životě operovat mozek! Tohle nevymyslí ani nejlepší scénárista ...

13.1.2013 v 20:39 | Karma: 23,29 | Přečteno: 2020x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Český sen se může splnit každému, apokalypsa se nekoná ...

Bonjou a tout moun, m santim kontan e m rekonesan anvè nou pou tout sa ke nou fè pou mwen ak tout fanmi'm, kote nou ban' m opòtinite pou 'm rantre nan yon gro Inivèsite konsa, kote m pat jan'm imajine ni reve yon bagay konsa. Pou tèt sa, map pwofite ti moman si la pou remèsye nou nan yon fason trè spesial. Kidonk, map garanti nou ke map rive Doktè a kan menm kòm jan nou gen pou'n edem nan. Map swete'n yon jwayez Nwèl ak yon Bòn ane.

21.12.2012 v 9:55 | Karma: 18,52 | Přečteno: 2083x | Diskuse| Ostatní

Tomáš Šebek

Kde vychladíš pivo i na přímém slunci?

Ahoj Lenko! Dneska jsem Tě potkal poprvý. Aniž bych já cokoliv věděl o Tobě, Ty mě znáš z blogu. Vy ostatní už dál nečtěte! Řádky dál jsou asi starej škvár ... A pokud přece snad, laskavý čtenář Ti, Lenko, doufám odpustí, že jsem se díky Tobě ještě v retrospektivě na skok dostal do země, kde se pivo vychladí i na přímym slunci. Do Irska, voe.

25.11.2012 v 11:30 | Karma: 19,59 | Přečteno: 2269x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 38
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2087x
Můj indiánský pradědeček mi odkázal motorovou pilu. Udělal to hned potom, co s ní v opilosti uříznul nohu svému krajanu, který s ním onoho osudného prvního máje putoval za účelem podřízutí májky v sousední vsi. Stál blbě, májka byla moc blízko nohy, chyběly centimetry ... (www.mediciman.cz, březen 2005)

Seznam rubrik