Mezi půlky ti granát zastrčím …, Afgánistán, den 7.

12. 12. 2013 9:04:12
To není nápěv hardcorové startup kapely. To je realita dnešního rána. Když jsem dorazil do nemocnice, a tentokrát jsme dost spěchali, už je na sále. Na místě pravé kyčle má díru jako vrata, která vedou do břicha. Sotva břicho otevřu, valí se vlny tmavé, žilní krve.

Doteď jsme nesměli vyrazit na cestu do nemocnice pěšky. Dnes ale měla vyrazit historicky první pěší výprava přes Kundúz do nemocnice. Pět lidí. Jeden z nich já. A v klidu. Měsíce se to s místními připravovalo, až si byli všichni na sto procent jisti, že nám zadek nikdo neustřelí.


V 6:00 budíček. V 6:15 zuby, vyčůrat, stolice. 6:25 snídaně. A už se těším na tu dnešní ranní procházku Kundúzem v 7:00. V 6:35 telefon. „Máme tu oběť výbuchu.“ „Sakra,“ říkám nahlas. „Přesně,“ odvětí hlas doktora na druhé straně telefonu. „Podomácku vyrobený granát, nestabilní, poraněná pánev, zřejmě krev v břiše. Tak přijeď.“ No, tak to jsem se dneska zase prošel...

Podomácku vyrobený granát ti mezi půlky zastrčím...

To není nápěv hardcorové startup kapely. To je realita dnešního rána. Když jsem dorazil do nemocnice, a tentokrát jsme dost spěchali, už je na sále. Na místě pravé kyčle má díru jako vrata, která vedou do břicha. Sotva břicho otevřu, valí se vlny tmavé, žilní krve. Játra to tentokrát nebudou soudě podle toho, kam výbuch mířil. Také jsem na rentgenu viděl desítky malých střepin zasekaných po celé pánvi.


Střevo je dobré, tlusté i tenké. Tak se radši hned podívám na slezinu. A pak už to vidím. Celé retroperitoneum (oblast mezi břišní dutinou a páteří) je zdvižené. Tam to krvácí. Sotva do toho udělám dírku, čůrek mi zkropí hrudník. A když to pořádně otevřu, tsunami krve pokračuje. Za 3 minuty odsávání jsou v odsávačce 2 litry čisté krve. To nepřežije...

Nic nevidím, odsávačka nestíhá a já se hrozně potím. Tak jednu smotanou roušku nad a jednu pod místo, kde to nejvíc teče, a mačkat, pane asistente, mačkat! Zmírnilo se to natolik, že se pod odsávačkou objevuje to, co hledám. Páni! Skoro dva centimetry natržená společná pánevní žíla. To je trubice zahradního kalibru. Hm. Tak si v hlavě nalistuju příslušnou kapitolu a budeme šít.

Leje ze mě jako z konve...

Leje ze mě jako z konve. Kape mi to všude, do brýlí a hlavně do toho břicha. Ruce mám ale absolutně klidné. Vždycky mi v těchhle momentech přestanou jakoby patřit, pracujou samy a já se na ně jenom ze shora dívám. Klepotice přichází dodatečně za pár desítek minut. Steh po stehu drobnou jehlou s neviditelnou nití zašívám tu paseku.


Prošli jsme břicho a už jsme vyndali jenom jeden volný šrapnel. Jinak fakt nic. Prošli jsme to celé dvakrát, snad jsme nic nepřehlédli. Do díry z boku se vejde moje pěst. Mám ji velkou, pěst se mi nevejde do pusy. Mám velkou pusu... Krvácí to všude z rozervaných sedacích svalů, je ustřelená část kyčelní kosti a z ní to teče nejvíc. Bohužel, tohle difúzní krvácení nezastavíme a voskem na kosti nedisponujeme. Takže výplachy, vyndám umělohmotnou zátku toho granátu, roušky dovnitř a tamponáda. Stabilní, s hemoglobinem 42 odjíždí pacient na JIP. A já mam pocit dočasného vítězství až do večera, kdy ho naposled vidím po šesté transfúzi. Je celkem klidný. Tak uvidíme ráno...


Bolestné vizity

Musíte se tady smířit s tím, že nemůžete udělat všechno a už vůbec ne všechno na 100%. Ta adaptace trvá týden, dva. Já už se k ní blížím, ale pořád ještě mi vadí, když vidím, jak byli pacienti ošetřeni před tím, než se dostali k nám do nemocnice, když vidím dráty zabodané tam, kde nemají být, a naopak když žádné nejsou tam, kde být mají; když vidím pacienty se shnilými končetinami, kterým nikdo po zástřelu končetin neudělal fasciotomii; když vidím, že někteří mají víc antibiotik, než by se vešlo do vola, zatímco jiní nemají nic. Při vizitě máme na každého pacienta na těch šedesáti postelích čas akorát tak dvě minuty. Člověk se musí zaměřit na to nejdůležitější a ostatní nechat na Alláhovi.

Bezpečnostní stupeň 1

Před vizitou máme vždy společné hlášení, které začíná bezpečnostním reportem kolegy Purdela. Ve stručnosti každé ráno hlásí: Situace v Kundúzu je klidná, běžné aktivity, bezpečnostní stupeň 1. To znamená nejnižší. A pak odreportuje několik zabitých v nejbližším okolí, pár hromadných nehod na silnicích, nějakou vraždu. Nedovedu si představit, co je stupeň dva. A už vůbec ne, kolik má ta jeho stupnice stupňů...



Vychází kniha: Mise HAITI - 5 měsíců s Lékaři bez hranic

Autor: Tomáš Šebek | čtvrtek 12.12.2013 9:04 | karma článku: 25.78 | přečteno: 3077x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.97 | Přečteno: 594 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 302 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 529 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2086

Můj indiánský pradědeček mi odkázal motorovou pilu. Udělal to hned potom, co s ní v opilosti uříznul nohu svému krajanu, který s ním onoho osudného prvního máje putoval za účelem podřízutí májky v sousední vsi. Stál blbě, májka byla moc blízko nohy, chyběly centimetry ... (www.mediciman.cz, březen 2005)

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...