Tomáš Šebek
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2087x
Seznam rubrik
Tomáš Šebek
Kde vychladíš pivo i na přímém slunci?
Ahoj Lenko! Dneska jsem Tě potkal poprvý. Aniž bych já cokoliv věděl o Tobě, Ty mě znáš z blogu. Vy ostatní už dál nečtěte! Řádky dál jsou asi starej škvár ... A pokud přece snad, laskavý čtenář Ti, Lenko, doufám odpustí, že jsem se díky Tobě ještě v retrospektivě na skok dostal do země, kde se pivo vychladí i na přímym slunci. Do Irska, voe.
Tomáš Šebek
Na Haiti sněží!
"Ahojč!", zahlásí Lyonel. A skočí mi do náručí jako dítě. Ahoj, tyve! Okolo stojící spoluobčané moc nechápou. Ale když tady na pražskym letišti nikdo nikoho nežere, tak ať si dělaj co chtěj ... Lyonel má džíny a bundu. Tak to jsem si voddechl. Ale jeho žena Valerie má kraťasy, tičko a na nohách žabky. Dvouletej Junior nemlich to samý. O-ou! Je 24. října, venku už pár dní totální inverze, 8 stupňů nad nulou. Tak zase už: banik, pičo!
Tomáš Šebek
Konec - kapitola třetí a poslední
Když procházim odpolední nemocnicí, odhytne mě Franz z rehabilitace. Řiká, že jsem se vykašlal na posledního pacienta. Hovno, dušuju se. A že v žádnym případě ne a že musim na sál a pořešit další věci. Znovu mě teda ujišťuje, že prostě musim (!) zajít do spojenýho království fyzioterapie a rehabilitace. Až pak mi to dochází, ale stejně hraju blbýho, abych mu to nezkazil. A tak se loučíme s tím, že tam do hodiny dorazim. Minulej rok se se mnou loučili až obřadně. Cosyk mi četli ve francouzštině a pak jsem od nich dostal takový pěkný psaní, jakože to bylo fajn a že doufaj, že zase přijedu. Bylo to dojemný až do momentu, než si Franz řekl o moje hodinky. Ale to k tomu tady prostě patří. Tak jsem mu je nechal.
Tomáš Šebek
Konec - kapitola druhá
No, a je to zase tady. Konec mise. Ráno jsem se nasnídal, přes den byl v nemocnici a večer ten měsíc utekl tak, že abych si už zabalil. Netěšit se domů, zůstal bych. Máme v jídelně takovou tabuli, kam se píšou jména těch, kteří přijíždějí a odjíždějí. Pár dní předem jsem tam marně hledal to svoje, zatímco ostatní už tam byli dopředu napsaní. Sice jsem si s Hervem potvrdil datum odjezdu měsíc dopředu, on má tuhle veledůležitou agendu na starosti, ale přece jenom má člověk obavy, že? To neni jako si koupit letenku z Prahy do Paříže. Jste v rukách ostatních, na konci světa a bez kreditky ...
Tomáš Šebek
Konec - kapitola první
Vlítli mu do baráku. A ať jim dá všechny svoje prachy a klíčky od auta. Měří sice ke dvoum metrům, ale proti pistoli se blbě argumentuje. Dal jim oboje před očima svý ženy a dětí. Pak mu řekli, ať si do auta taky nastoupí. Věděl, že to znamená jedině únos. Proto odmítnul. Dvakrát mu střelili do hrudníku a odjeli. Jen tak mimochodem nám tenhle příběh vypráví náš haiťanskej anesteziolog v pauze mezi dvěma operacema. Koukám na něj jak u vytržení. Prej mu jenom prostřelili obě plíce ...! Měsíc si poležel v jiný a pak šel znovu pracovat do naší nemocnice ... I tohle je Haiti, voe. Nevybírá si.
Tomáš Šebek
Nemůžu teď mluvit, jsem právě v hluboký narkóze
Ty pařáte! Ještě jednou zakokrháš a zakroutim ti hřebenem ... Jsou čtyři ráno a ta pitomá drůběž je vzhůru a snaží se mně vzbudit. Kohout ale zapomněl, že my lidi jsme na vrcholu potravinovýho řetězce díky tomu, že máme násobně větší mozky. Kromě mě teda. To mě ale nezastaví, abych ho i já nechtěl s dalším zakokrhánim vyřídit. Vylítnu z bungalovu a trefuju se do něj hned druhym nahnilym mangem, co se jich v našem mangovym háji na základně válí desítky. Řve na mě a zdrhá, doufam dostatečně daleko. Znovu usínám. Ten šulin se vrátil, stoupl si přímo pod moje vokno a znovu zařval. Špunty do uší vztekle zatloukam hluboko do mý lebky. Jak jsem řekl, poranění mozku mi nehrozí ...
Tomáš Šebek
Mezi krví a stolicí
Spolu s pacientama v nemocnici spí i příbuzní. Po jedenáctý v noci mezi nima šlapeš na chodbě tak, že na ně prostě šlapeš. Jinak ta masa spících těl nejde překonat. Další spí na pokojích. Aby nepřekáželi, lezou pod postele. V lepšim případě teda při noční vizitě šlápnu někomu na ruku, nohu nebo na břicho. Nezlobí se. Jen se zavrtí, zavrní a spí dál. V tom horšim případě jsem si třeba tuhle šlápnul do močí přetejkající mísy. Že jsem dost často od krve, to je celkem normální. K večeru vypadám jako naše chirurgická ambulance. Dneska naše internistka na konci směny poznamenala, jestli by nebylo dobře na úklid pozvat ženisty s trhavinou. No a ta stolice je tak nějak všude kolem nás. Občas mi na sále zateče i za kalhoty ...
Tomáš Šebek
Načůral mi do bot, až pak se omluvil
Vyskočil na mě ze sanitky, sotva jsem votevřel dveře. Postavil se mi tváří v tvář a začal s obrovskou úlevou močit na moje kalhoty. A do mých bot taky. Prvotní překvapení vystřídala chuť začít řvát mísená s trochou pochopení. Prostě nikdy nenalejvej nezacévkovanýho pacienta příliš mnoho infuzema, když jedeš delší štreku. Na chvíli jsem zapomněl na celý to dnešní neštěstí a s úsměvem jsem si ty chcanky vylejval z bot na dvorku malý nemocnice uprostřed Haiti, která se zrovna stala příjemcem padesáti pacientů z hromadnýho neštěstí.
Tomáš Šebek
Velikonoce na Haiti
Vylezl jsem si nahoru na vodárenskou věž, co máme na základně. Lelkuju. Ale aktivně, samozřejmě! Čumim, co se děje za zdí našeho vostnatym drátem vopředenýho tábora. Nově tam vyrostl kostel. Před rokem tam byla jenom louka. Dva malí černý bráchové se střídají v jízdě na jednom prastarym kole. Kostel je nevomítnutá stodola bez voken a dveří. Uvnitř jsou rodičové a právě probíhá bohoslužba. Poklidně zpívají a venku si třesou pravicema a ptaj se: Tak co, sousede, jak to de? Ále, pa pi mal. Něco jako u nás: Stojí to víš za co ... Malý holky skáčou to, co se u nás jmenuje panák. Řekl bys úplně normální Velikonoce. Tohle jsou Velikonoce v Leogane na Haiti. Nějakej taťka nakládá mamku a tři děti. Ale ne do auta. Na motorku korejskýho původu se vejdou pohodlně úplně všichni, i když je ten stroj asi tak velikosti našeho fichtlu. Na smrku vodjížději domu. Haleluja!
Tomáš Šebek
Pacient se jménem Štěstěna má šanci ...
Vstávej! Vstávej, chirurgu, potřebujeme tě! Sorry, že tě budíme tak brzo ráno, voe. Ale ten truck najel na autobus plnej lidí jedoucích do práce. A naschvál to udělal zrovna v pět ráno. Co? Co?! Doprdele, to bude asi zlý, co? No, to asi jo, ty koumáku ... Tak už přestaň přemejšlet a jdeme. Vylejzam spánkem ještě zblblej a házim do baťohu nějaký krámy potřebný, kleště, pásku a další typicky ortopedický propriety. V kuchyni nabírám litry vody, protože tušim, že se chvilku na základnu nedostanu. Jíst už nestíhám a musel jsem vodložit i pravidelnou ranní pokládku kabeláže. V autě jsme do tří minut. Hlavní sestra, vobě anestezioložky, chirurg Yves, šofér a já.
Tomáš Šebek
Vohnutý narovnej, rovný vohni
Dvě parádní černý holky jedou proti mě na kozim dechu korejský provenience. Tlemí se a bílý zuby jim svítěj víc než přední reflektor. Teda ten je zhasnutej jako u všech motorek tady. Zjevně úplně nezvládaj stabilitu. A vůbec jim trochu dělá problém ovládat celej ten stroj. O to víc se ale řehtaj a šněrujou silnici zleva doprava. Taky nemaj helmy. A jedou jednom v žabkách, tričku a sukni. Achjo. Simvás, dojeďte v pořádku alespoň vy. Snad se i sem někdy dostane osvěta ohledně bezpečnosti dopravy. Na druhou stranu. Při představě, že bych se na Haiti voblíkul do kůže, vzal si páteřák, nasadil pořádnou helmu, zařadil dokonce druhej rychlostní stupeň a průměrnou rychlost 40 kilometrů se sunul vpřed? Fuj, to se mi ale zpotil mozek ...
Tomáš Šebek
Zastřílet si do lidí? RaRa je dobrá příležitost ...
Tři výstřely. Jasně přehlušily dunění bubnů na náměstí probíhajícího RaRa festivalu. Akorát jsem byl ve sprše, lehce jsem nadskočil. Když jsem tady byl minule, slyšeli jsme střelbu co tři dny. Byly volby. Teď za celej tejden nic, tak mě to trochu překvapilo. Na základně se ale nikdo nevzrušuje, i když to bylo hodně blízko. Tak dobrý, takže to bude práce jenom pro chirurga. Když v neděli ráno dorazim do nemocnice, už je po operaci. Jedna kulka se zasekla v hrudníku, další dvě prošly břichem. Játra, tlustý střevo, snad nic jinýho. Kolega referuje, jak si to v noci se stolicí v botách na sále užil.
Tomáš Šebek
Nekupujte Haiťanum televizi, doprdele ...
Ta má ale kozy, ta koza. Myslim si, zatimco jdu do práce s kozou. Jde přede mnou. Sotva se vleče s outěžkem. Vemeno až na zemi. Je přes čtyřicet na sluníčku. Počasí po jedný bouřce a zároveň před další. Triko mám mokrý do minuty, co si ho už zavlhlý voblíknu. Nevodpařuje se. Do tý stoprocentní vlhkosti okolního vzduchu se už žádná voda nevejde. Jdeme spolu příčnou ulicí. Nevypadá jako ta v Harrym Potterovi. Je sice taky hnusná, špinavá, plná louží, ale neprodávaj tu kouzelnický hůlky. Vlastně všechny ulice jsou tady příčný. Vlastně všechny jsou tak trochu vzpříčený ... Plný krámů, hald zatuhlýho betonu, odstavených aut. U nás se na takových jezdí motokros jako pouťová atrakce. Prostě se ty ulice vzpřičily plnit úlohu, pro kterou lidi ulice vymysleli. Aby se po nich dalo přejít z bodu A do bodu B. To tady nejde.
Tomáš Šebek
Bejt přejetej náklaďákem, asi nebudu telefonovat ...
Přes břicho mu přejel tirák. A co myslíš? Leží v nemocniční posteli a telefonuje. Drápalík z Vesničky mý střediskový by čuměl. Tenhle chlápek je skutečnej, je z Haiti a vůbec mu nevadí, že má těžkou zlomeninu pánve a pravděpodobně přerušenou močovou trubici. Zřejmě vypráví kámošům, že je to podruhý, co zdrhá před woo-doo. Koukám na jeho levej kotník. Zdeformovanej, plnej jizev, omezená hybnost. To bude asi patřit k haitský motorkářský elitě. Tyhle chlapy jen tak něco neporazí. I když je to starej americkej tirák Mack, jehož váha se podle mě musí blížit šesti, možná sedmi tunám. Teda když neni naloženej. A to von asi byl ...
Tomáš Šebek
Haitská apokalypsa podruhý ...
A už mě zase sežrala! Kráva jedna bílá, veliká. Boeing 737 společnosti Air France mě zkouší natrávit ve svym žaludku, mezitim co letí na Pointe a Pitre v Karibiku. Tam mě vyvrhne mladejm, který mě ponesou ještě kousek dál až do Port au Prince na Haiti. Tam skončí moje utrpení v útrobách ptáka Noha a začne ta pravá Gulliverova cesta. Sedim tady uprostřed turistů a řikam si: Krávové, já letim doprosřed masakru a vy si letíte válet šunky na bílý pláže! Kdybych byl na jejich místě, tak by mě nějakej magor v tričku MSF taky nezajímal: Ať si letí, když ho to baví. Já si jedu válet šunky ... Když jsem ve čtyři ráno nastupoval na dublinskym letišti, přemejšlel jsem, kdy se objeví dobrý znamení a co to bude. Objevilo se téměř okamžitě.
Tomáš Šebek
Z Irska fouká na Haiti
Panenko Maria! Kriste Pane! Himl hergot done vetr krucajs element! U všech svatejch ... Lítám jak anděl strážnej od Svatýho Michala přes Cecílíi až na Svatou Ágnes. A zase zpátky. A furt dokola. Kilometry chodeb nemocnice tancem svatýho Víta mezi jednotlivejma odděleníma, který se nemůžou jako u nás jmenovat třeba chirurgie, ortopedie nebo interna. Mají jména nejrůznějších patronů, který jsou mi ukradený stejně jako jestli má O ́MacDonaldová ucpanou močovou cévku anebo O ́Leary správnej prášek na spaní. A přesto vyrážim k dalšímu svatýmu, protože si nějaká sestra vzpomněla, že bych měl v půl třetí ráno vobjednat rentgenovo svatozář pro O ́Briena. K čertu s nima, se svatejma ...
Tomáš Šebek
Doktorem v Irsku z pohledu čísel
Ola dneska napekla brown. To je takovej hnědej perník nebo co. A Ola? To je jedna sestřička z chirurgický ambulance, jak by se řeklo u nás doma v lese. Tady se to jmenuje Fracture clinic nebo-li klinika zlomenin. Je to zařízený úplně jinak než u nás doma. Velká společná čekárna je zhruba pro padesát až sedmdesát na jeden půlden najednou pohromadě čekajících lidí. Je votevřená přímo do místnosti, kde pracujou doktoři. Takže všichni dobře vidí, jak kmitáme. Jsme pod drobnohledem a zašít se je zcela nemožný. Škoda.
Tomáš Šebek
Získej si respekt ...
Když Ti někdo zavolá, na nic se neptej, řekni "No!". Když Ti zavolá znovu, řekni: "No, no!". Ne. A polož to. Pokud se Tě někdo zeptá na pacienta, řekni: "Okamžitě propustit!". Řvu smíchy a ostatní kluci mi notujou, že ortopedi jsou všichni bezmozci. Musí to bejt pravda, oni jsou taky ortopedi ... Všechno je jinak. Zlomilo se to. Napětí je pryč, stresu už jen pomálu. A já najednou koukám, že jsem vživotě asi nebyl v jedný bandě s takovejma prima doktorama.
| předchozí | 1 2 | další |
