Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tomáš Šebek

Afghánistán, mise 2, den 23: Bezesné noci

Ratatatatatatata, ratata ... tata, bum, bum ... 6:09 budíček. Po hodině spánku. Nejdřív štěkající kalachy. Pak kulometná palba. Následuje několik výbuchů. Ne, dneska neslaví. Tohle trvá tři minuty, a to je podezřele dlouho.

2.11.2015 v 9:00 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 994 | Diskuse

Tomáš Šebek

Afghánistán, mise 2, den 13: Je jaro a budí se mi hlavy

Jsem desetiletej kluk. Chodím, běhám, mluvím, umím počítat. Mám paměť. Někde uvnitř mě je moje já. Uvědomuju si sebe sama. Jmenuju se Rahmudin. Běžím po ulici. Auto. Rána do hlavy. Pouštím draka z ruky...

6.8.2015 v 8:00 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 873 | Diskuse

Tomáš Šebek

Afghánistán, mise 2, den 3: Z letiště rovnou do břicha a pak do hlavy

Už jsem zase v Kundúzu a začínám psát čtvrtý díl nekonečného příběhu na cestách s Lékaři bez hranic.

3.8.2015 v 6:00 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 1066 | Diskuse

Tomáš Šebek

Výbuch bude v pět! Afghánistán, den 13.

Rána jako blázen. A docela blízko. Jako když se u nás doma střílí v lomu. Poslouchám do ticha. Začínají sirény, policajti a hasiči. Čekám na telefon z nemocnice. Terénní koordinátor už zběsile telefonuje. Potkám ho za pár minut na schodech. „Tak co? Nějaký raněný?“ „Ne. IED (improvised explosive device / podomácku vyrobená výbušnina) na západním cípu města, nikdo zraněnej.“ Víc mě nezajímá, to není práce pro mě. Ještě přijde hromadná esemeska s hlášením. Ale tak jako při zemětřesení na Haiti, cvičně si zabalím baťůžek se základními věcmi, penězi a doklady. Je to takové mentální cvičení. A pak už na to zase zapomenu. Střelba a výbuchy sem prostě zatím patří. Poslední mezinárodní vojenské jednotky odtud odjely před týdnem. Němci.

19.1.2014 v 8:50 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 1489 | Diskuse

Tomáš Šebek

Půlnoční trepanace lebky, Afghánistán, den 12.

Nemám rád klidná období. Znamená to, že se něco chystá. Tři ze čtyř postelí na JIPu jsou volné, skoro 10 volných je pak na oddělení čítajícím celkem 60 lůžek. Doktoři na pohotovosti koukají do zdi, v nemocnici se nehne ani molekula vzduchu... Je jasné, že přijde strašlivý masakr!

18.12.2013 v 11:45 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 2156 | Diskuse

Tomáš Šebek

Mezi půlky ti granát zastrčím …, Afgánistán, den 7.

To není nápěv hardcorové startup kapely. To je realita dnešního rána. Když jsem dorazil do nemocnice, a tentokrát jsme dost spěchali, už je na sále. Na místě pravé kyčle má díru jako vrata, která vedou do břicha. Sotva břicho otevřu, valí se vlny tmavé, žilní krve.

12.12.2013 v 9:04 | Karma článku: 23.00 | Přečteno: 2549 | Diskuse

Tomáš Šebek

Tohle není pohádka ..., Afgánistán, den 6.

Zakázali tady motorky. Proto je relativně klid, říkají všichni. Je fakt, že v noci mě zatím nikdo moc nebudil. Zakázali je proto, že se z nich prováděly cílené atentáty. Jeden řídí, druhý střílí na cíl, většinou velice přesně. Policajti ty motorky v Kundúzu zrekvírovali do jediné...

10.12.2013 v 7:00 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Tomáš Šebek

Píchal jsem do srdce ..., Afgánistán, den 5.

Řekněme, že jsem dnes zažil ještě bezprostřednější pocit zachráněného života než obvykle. Je mu čtrnáct a přišel s prostřeleným srdcem asi. Ale popořádku...

8.12.2013 v 8:31 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 1793 | Diskuse

Tomáš Šebek

Dneska máme lidský játra, Afgánistán, den 3.

Otevírám břicho. Od příjmu na sál asi 7 minut, včetně rentgenu, sona, odběrů a kanyly. Tak to jsem nikde neviděl. V břiše za minutu. Když není z čeho, prostě to nekrvácí. Do bot mi crčí panáky tmavé krve. Nic než krev. Zřejmě všechna, co jí tenhle třicetiletý borec má, je teď mezi střevními kličkami. Do toho všude srůsty z předchozí laparotomie. Bude to z jater, myslím si. A pak mi trvá dalších minimálně 10 minut, než se k nim přes nekonečné srůsty dostanu...

7.12.2013 v 7:41 | Karma článku: 22.83 | Přečteno: 2430 | Diskuse

Tomáš Šebek

Mapa bombových útoků a přelet do Kundúz, Afgánistán, den 2.

Noc nebyla dobrá. Pod oknem přecházel hlídač. Budil mě. V dálce zněla občasná střelba. Ve dvě ráno jsem byl vzhůru úplně. Dostal jsem totální stíhu, že bude zemětřesení. Nevím proč. Asi jsem si před spaním četl zprávy. Dvakrát za sebou se země třásla u sousedů v Pákistánu. Otevřel jsem si dveře. To jediné jsem si zapamatoval v rámci prevence a včasného útěku. Ten betonový strop nade mnou mě štve...

6.12.2013 v 9:58 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Tomáš Šebek

Kábul a přivítání od Šeherezády, Afgánistán, den 1.

Když po celodenním půstu večer luxuju původně narvanou lednici a, i když čůrkem, dávám si v koupelně teplou sprchu (!), říkám si, jestli jsem na nějaké dovolené, řekněme někde na privátě v Chorvatsku. A když si po roce a půl peru v umyvadle spodky (chápejte, naposledy jsem si je sám a ručně pral na druhé haitské misi, ne že si beru čisté prádlo jen jednou za osmnáct měsíců) a dívám se na sebe do zrcadla, připadám si s těmi fousy víc jako Afghánec než všichni ti Afghánci kolem mě! Tak jsem v Kábulu, nebo co?

5.12.2013 v 11:53 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Tomáš Šebek

Afgánistán, den 0, začínáme ...

Tak jo. Sedim v Istambulu na letišti, je půl třetí ráno a mně už je všechno jedno. Měl bych si prohlížet svoje nový sousedy, co je vysypou jako mně, ale únavný už je jen udržet víka trochu votevřený směrem k letadlu, aby neuletělo beze mě. Odpolední strach, stres, výčitky a stesky vystřídalo totální tupo. Tělo potřebuje odpočívat a je mu šumák, co si o tom myslí mozek.

7.10.2013 v 20:13 | Karma článku: 8.74 | Přečteno: 1493 | Diskuse

Tomáš Šebek

Haiti - 62. den (Transplantace kůže)

[8.12. 2010] Koumon ou ye? Začínam mít problém popisovat svoje každodenní zážitky. STOP. Fakt mi to pomalu splývá. STOP. Už to jsou jen vteřiny, který si z hodin ve dne strávených pamatuju. STOP. Sju-Tian-Goš (podprsenka), zdraví mě Chica. STOP. Ta venkovní sprcha v prosincový noci fakt studí. STOP. Ten tureckej hajzl už me fakt sere. STOP. A to vedro na chcípnutí v kontejnerovym operačnim sále taky. STOP. Chlapík po operaci mozku mě dneska pozdravil. STOP. A zapomněl jsem pochválit instrumentářku, která mi asistencí nad chirurga pomohla z toho břišního maléru předevčírem. STOP.

17.1.2013 v 13:30 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Tomáš Šebek

Haiti - 63. den (Dočkal jsem se císaře)

[9.12. 2010] Koumon ou ye? Kdo si počká, ten se dočká. Dneska jsem se dočkal toho, nač jsem od začátku čekal. Dneska jsem završil svoji gynekologickou minizkušenost. Dneska jsem porodil dva zdravý kluky cestou, kudy chodí císaři. Dneska jsem sám udělal dva císařský řezy. A dneska jsem si taky uvědomil, jak moc jsem si kolem sebe zvyknul na lidi od Lékařů bez hranic. Jak je mám rád, jejich humor a jak mi budou scházet. Zkusim vymyslet, jak otevřít misi u nás v nemocnici v lese ...

15.1.2013 v 7:00 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 1333 | Diskuse

Tomáš Šebek

Haiti - 54. den (Tyvole, operoval jsem mozek!)

[30.11. 2010] Koumon ou ye? Včera jsem tak přemejšlel, co asi dneska ukážu chlapíkům z Český televize. Aby to bylo průřezový. Aby tam bylo všechno z práce Lékařů bez hranic tady v Leogane. Večer to za mě vyřešila madam náhoda. Připravila nám na dnešek komplikovanou zlomeninu stehenní kosti i střelný poradnění. Ještě v osm ráno jsem ale netušil, že za pár hodin budu poprvý ve svym životě operovat mozek! Tohle nevymyslí ani nejlepší scénárista ...

13.1.2013 v 20:39 | Karma článku: 22.11 | Přečteno: 1795 | Diskuse

Tomáš Šebek

Český sen se může splnit každému, apokalypsa se nekoná ...

Bonjou a tout moun, m santim kontan e m rekonesan anvè nou pou tout sa ke nou fè pou mwen ak tout fanmi'm, kote nou ban' m opòtinite pou 'm rantre nan yon gro Inivèsite konsa, kote m pat jan'm imajine ni reve yon bagay konsa. Pou tèt sa, map pwofite ti moman si la pou remèsye nou nan yon fason trè spesial. Kidonk, map garanti nou ke map rive Doktè a kan menm kòm jan nou gen pou'n edem nan. Map swete'n yon jwayez Nwèl ak yon Bòn ane.

21.12.2012 v 9:55 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 1728 | Diskuse

Tomáš Šebek

Kde vychladíš pivo i na přímém slunci?

Ahoj Lenko! Dneska jsem Tě potkal poprvý. Aniž bych já cokoliv věděl o Tobě, Ty mě znáš z blogu. Vy ostatní už dál nečtěte! Řádky dál jsou asi starej škvár ... A pokud přece snad, laskavý čtenář Ti, Lenko, doufám odpustí, že jsem se díky Tobě ještě v retrospektivě na skok dostal do země, kde se pivo vychladí i na přímym slunci. Do Irska, voe.

25.11.2012 v 11:30 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 1990 | Diskuse

Tomáš Šebek

Na Haiti sněží!

"Ahojč!", zahlásí Lyonel. A skočí mi do náručí jako dítě. Ahoj, tyve! Okolo stojící spoluobčané moc nechápou. Ale když tady na pražskym letišti nikdo nikoho nežere, tak ať si dělaj co chtěj ... Lyonel má džíny a bundu. Tak to jsem si voddechl. Ale jeho žena Valerie má kraťasy, tičko a na nohách žabky. Dvouletej Junior nemlich to samý. O-ou! Je 24. října, venku už pár dní totální inverze, 8 stupňů nad nulou. Tak zase už: banik, pičo!

29.10.2012 v 6:12 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 2045 | Diskuse

Tomáš Šebek

Konec - kapitola třetí a poslední

Když procházim odpolední nemocnicí, odhytne mě Franz z rehabilitace. Řiká, že jsem se vykašlal na posledního pacienta. Hovno, dušuju se. A že v žádnym případě ne a že musim na sál a pořešit další věci. Znovu mě teda ujišťuje, že prostě musim (!) zajít do spojenýho království fyzioterapie a rehabilitace. Až pak mi to dochází, ale stejně hraju blbýho, abych mu to nezkazil. A tak se loučíme s tím, že tam do hodiny dorazim. Minulej rok se se mnou loučili až obřadně. Cosyk mi četli ve francouzštině a pak jsem od nich dostal takový pěkný psaní, jakože to bylo fajn a že doufaj, že zase přijedu. Bylo to dojemný až do momentu, než si Franz řekl o moje hodinky. Ale to k tomu tady prostě patří. Tak jsem mu je nechal.

18.5.2012 v 6:00 | Karma článku: 22.67 | Přečteno: 2390 | Diskuse

Tomáš Šebek

Konec - kapitola druhá

No, a je to zase tady. Konec mise. Ráno jsem se nasnídal, přes den byl v nemocnici a večer ten měsíc utekl tak, že abych si už zabalil. Netěšit se domů, zůstal bych. Máme v jídelně takovou tabuli, kam se píšou jména těch, kteří přijíždějí a odjíždějí. Pár dní předem jsem tam marně hledal to svoje, zatímco ostatní už tam byli dopředu napsaní. Sice jsem si s Hervem potvrdil datum odjezdu měsíc dopředu, on má tuhle veledůležitou agendu na starosti, ale přece jenom má člověk obavy, že? To neni jako si koupit letenku z Prahy do Paříže. Jste v rukách ostatních, na konci světa a bez kreditky ...

16.5.2012 v 19:27 | Karma článku: 17.36 | Přečteno: 2045 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1927

Můj indiánský pradědeček mi odkázal motorovou pilu. Udělal to hned potom, co s ní v opilosti uříznul nohu svému krajanu, který s ním onoho osudného prvního máje putoval za účelem podřízutí májky v sousední vsi. Stál blbě, májka byla moc blízko nohy, chyběly centimetry ... (www.mediciman.cz, březen 2005)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.